Hymny.

---

Během sedmého století a v prvním období boje proti posvátným obrazům se v řecké církvi nevídaným způsobem ho rozšířilo rytmické básnictví. Jedním z velkých pěstitelů tohoto literárního a liturgického útvaru byl Jan Damašský, který složil mnoho hymnů, nicméně o původu mnoha z nich dodnes panují pochybnosti: Někteří mu přisuzují asi tisíc hymnů, jiní jen dvanáct z nich. Snad nejvýznamnější sbírka má název Oktoechos (Kniha osmi tónů), jenž obsahuje osm nedělních církevních hodinek. Jiná sbírka má název Canones; jsou to zpěvy o devíti ódách lišících se metrikou a melodií. Především jsou součástí rytmické poezie Damašského hymny velikonoční, k svátku Nanebevstoupení, Proměnění Páně, Zvěstování a Zesnutí Panny Marie. Tyto hymny došly značného rozšíření, je doložen jejich zpěv ještě v 10. století.¹⁾