Ambrož z Milána
Svatý Ambrož se narodil kolem roku 339 v Trevíru a zemřel 4. dubna 397 v Miláně. Tento milánský biskup byl jednou z nejvýznamnějších postav starověké církve. I proto je řazen mezi čtyři velké západní církevní otce. Sv. Ambrož se mimo psaní knih věnoval především pastýřské službě a kazatelské činnosti. Jeho postava navíc sehrávala důležitou roli v dění týkajícím se církve v celé říši, jelikož zásadním způsobem vstupoval i do politických bojů na konci 4. století.
Dílo
Ambrož je autorem mnoha spisů. Většina z jeho díla vznikla na základě jeho biskupského působení, jelikož velkou část svých kázání a katechezí později sám přepisoval a vydával. Další část jeho díla též tvoří různá korespondence a listy, jak už to u biskupů jeho doby bývá zvykem.
Exegetické spisy
Největší část jeho díla tvoří komentáře Písma svatého. Ambrož byl totiž přesvědčen, že Písmo má být základem kázání, a proto se biblickým tématům usilovně věnoval. 1) Zajímavý je především nepoměr, co se týče rozložení výkladů ke Starému a Novému zákonu, jelikož Novému zákonu je věnován pouze jeden spis. Na druhou stranu tento fakt není překvapující, neboť Ambrožovým velkým vzorem pro výklad byl v první řadě Filón Alexandrijský, který mu posloužil jako bohatý zdroj inspirace v začátcích jeho vlastní exegetické činnosti. Ta se stala základním kamenem celého jeho díla.
Mezi jeho nejznámější exegetické patří:
Dále za zmínku stojí řada textů věnovaná starozákonním spisům:
Celkově se dochovalo dvacet exegetických spisů. 2) Ambrožovi jich však bylo připisováno více. Příkladem je komentář k listům svatého Pavla, u nějž po staletí uznávané Ambrožovo autorství bylo zpochybněno až v 16. století. Neznámý autor tohoto spisu, napsaného kolem roku 380, byl pak pojmenován Ambrosiaster. 3)
Katechetické spisy
Ambrož byl výtečným katechetou a z této jeho péče o kandidáty křtu a neofyty se dochovaly tři ucelené spisy:
Cílem milánského biskupa bylo především poskytnout nově pokřtěným pevné základy pro jejich víru a zároveň jim dát návod pro každodenní život. Tyto spisy nám též poskytují ucelený vhled do Ambrožovy teologie a především do samotné milánské liturgické praxe týkající se křtu a katechumenů, kterou Ambrož ovlivnil především užíváním tzv. mystagogické metody.
Asketické a etické spisy
Ambrožovu rozsáhlou literární činnost dokládá několik spisů věnovaných praktickým návodům k uskutečňování křesťanského života. Jde o jeden spis adresovaný kléru a několik dalších spisů věnovaných pannám a vdovám.
Dogmatické spisy
Spisy věnované dogmatickým tématům vznikly též na základě Ambrožovy biskupské činnosti, a to především u příležitosti obrany pravé nauky na koncilech. Spis De fide hrál klíčovou roli na Akvilejském koncilu, stejně tak spis De Spiritu Sancto, který vznikl na popud císaře Graciána, který Ambrože požádal o jeho příspěvek při příležitosti Prvního konstantinopolského koncilu. 4)
Pohřební řeči
Ambrož měl díky působení v císařské metropoli Miláně velmi blízko k císařskému dvoru. Postupně při umrtích císařů Gratiana, Valentiniana II. a Theodosia I. pronesl tyto tři pohřební řeči:
Korespondence
Hymny
Křesťanské hymny jako takové existovaly již od prvopočátků církve. Jazykem těchto převážně lidových oslavných zpěvů byla na prvním místě řečtina, jelikož užívání hymnů při bohoslužbách převažovalo především na Východě. Ambrožův přínos spočívá v tom, že se mu jako prvnímu podařilo uvést užívání hymnů do liturgické praxe na Západě, a to právě v latinském jazyce. Sám Ambrož se nejen aktivně zasazoval o jejich užívání, ale též řadu hymnů sám vytvořil. 5)
Ambrož je jistým autorem těchto hymnů:
Všechny tyto hymny, stejně jako většina dalších, mají strukturu iambického trimetru. Autorství u těchto hymnů je nesporné, jelikož se o nich zmiňuje svatý Augustin ve svých spisech. Svatému Ambrožovi je kromě této čtveřice připisováno několik dalších. Za zmínku jistě stojí hymny Apostolorum passio, Hic est dies verus Dei, Intende qui regis Israel či Aeterna Christi munera. Mnoho z těchto hymnů je dodnes užíváno v rámci denní modlitby církve.
Texty
Sekundární literatura
DROBNER, Hubertus R. a Monika RECINOVÁ. Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury. Praha: OIKOYMENH, 2011.
FRANZEN, August. Malé dějiny církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
KRAUS, Jan. Who Coined the Name “Ambrosiaster”. In: Paul, John, and Apocalyptic Eschatology. 2013, s. 274–281.
KAŠKA, Pavel. Kázání na rovině v podání svatého Ambrože a svatého Cyrila z Alexandrie [online]. České Budějovice, 2019 [cit. 2023-05-03]. Dostupné z: https://theses.cz/id/a8k6bq/. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
SUCHÁNEK, Drahomír – Václav DRŠKA. Církevní dějiny. Praha: Grada, 2018.
VOPŘADA, David. Svatý Ambrož a tajemství Krista. Praha: Krystal OP, 2015.
VOPŘADA, David. Svatý Ambrož a mnohost přístupů k plnosti jediného Slova. Teologický časopis. 2015, 12(1), 5-18.
VOPŘADA, David. Mystagogie jako uvedení do tajemství Krista v rané církvi. Cesty katecheze. 2010, (3), 6-8.